Divná doba
Chlapi nesmí chodit do hospody, ženské nakupovat. Děcka mají zakázanou školu. Je dovoleno pouze pracovat, jíst a souložit nebo spát. Není dovoleno se stýkat s rodinou, s přáteli, je povoleno žít spíš virtuálně než fyzicky. To by nevymyslel ani nejlepší spisovatel sci-fi. Zvláštní konec civilizace, není-liž pravda? Je mi jasné, že je to začátek konce atlansko-evropské civilizace, ale ani ve snu by mne nenapadlo, že se v tomto období budu jednou nacházet i já. Jak je civilizace křehká! Nakonec již pan Karel Čapek v Bílé nemoci avizoval nebezpečí, jež hrozí lidstvu, pokud jej ovládnou megalomani a šílenci. Nu, měli jsme se příliš dobře a nechali se ukolébat materiálním bohatstvím. Škoda, že nikdo nezkoumal příčiny pádu civilizací, bylo by to jistě zajímavé, jen jestli bychom se z toho dokázali poučit. Ti nahoře jsou přesvědčeni, že přežijí a ten zbytek lidstva- děj se vůle boží. Vždy přežilo pár jedinců, i když po každé katastrofě klesla úroveň žití na nejnižší úroveň. Ani není potřeba atomová válka, stačí jeden vypuštěný vir a lidstvo půjde pod kytičky...Ztratili jsme asi pud sebezáchovy, což je jeden z bodů zákona přežití. A tak patrně nepřežije naše civilizace a ani my. Škoda. Naší útěchou může být jen to, že se tak dělo po věky věků a i když my si myslíme, jak jsme na úrovni, myslely si to také všechny civilizace před námi... Jak říkám, žijeme v divné době, možná bychom si měli říkat, že ve zvláštní době a bude-li to dál tak, jak to prozatím vypadá, budou se jednou za tisíce a tisíce let o této době vyprávět báchorky a zkazky, jak se kdysi lidi měli dobře...