O partnerství
Když si bereme svého životního partnera, myslíme si, s naivitou a nezkušeností svého mládí, jak ho předěláme k obrazu svému, jak to bude snadné a jak se nám bude potom krásně spolu žít.Možná se nám to občas v něčem i trošku podaří, ale vyjeté koleje se těžko předělávají a tak po čase zjistíme, jak jsme byli nemoudří, dokonce možná zjistíme, že v něčem spíš předělal náš protějšek nás.Manželství je přeci o toleranci a porozumnění a záleží na míře tolerance, když přejde počáteční zamilovanost a na ochotě slevit ze svých zásad. Řekla bych, že úspěšnost manželství je přímo úměrná míře tolerance v nás. Jenže po čase, po hodně dlouhém čase našeho partnerství, se nám náhle začnou určité věci zajídat, řekla bych, že určité rysy naší povahy se s přibývajícím věkem stávají stále výraznější a výraznější, stejně tak i partnerovy a najednou přestáváme být tolerantní k některým jeho povahovým rysům, jakož i on k naším. A pak to, s čím jsme se hravě dokázávali kdysi vyrovnat, je náhle tak veliké a silné, že začínáme uvažovat o tom, zda jsme celý život žili s tím správným člověkem, zda jsme se nemýlili a nešáhli vedle a co s tím teď dělat? Je to dobře nebo špatně? Začínáme pochybovat o našem vztahu, o sobě i o správnosti naší volby. Začne to být začarovaný kruh a jak z něj ven? A chceme z něj vlastně vůbec ven nebo jen tak naříkáme a nechceme nic změnit? Už víme, že toho druhého nezměníme, my se také nedokážeme změnit, jaké je tedy řešení? Je taky zvláštní a podivné, že v této fázi naší společné cesty si daleko víc uvědomujeme zápory, bolesti a bolístky, které jsme v tomto vztahu prožili, než ty klady a pěkné společné okamžiky. Je to normální vývoj nebo spíš konec vztahu? Na co spíš člověk vzpomíná, na šťastné chvilky nebo na zklamání, smutky a ponížení?Či je to dané určitou fází bytí? Samé otázky. Prý na každou otázku existuje v našem srdci odpoveď, nás kdysi učil jeden učitel, jen je třeba položit tu správnou otázku. Tak i já se tedy snažím vypsat ze svého PROČ a samozřejmě neočekávám tu kdysi nemilovanou odpověď, kterou jsem někdy dostávala, byla to totiž jednoduchá odpověď: Proto...