Jdi na obsah Jdi na menu
 


o kráse a stáří ...

 Když mi bylo -náct, nenapadlo mi, že někdy bude i - sát. Tok času bral člověk tak, že pořád bude víc toho, co bude, nežli toho, co bylo.A tak šel den za dnem a najednou člověk zjistí, že už asi bylo víc toho, co už bylo, nežli toho, co teprve bude. Stejně tak při pohledu do zrcadla sice v duchu stále vidí tu mladou bytost, ale zároveň zjišťuje, že je třeba si vzít brýle, aby se člověk viděl důkladněji.  A tu zře, že vypadá trochu jinak, než si myslel, vidí i všechny  prožité a uložené  zkušenosti, vrostlé do vrásek, které bez brýlí vidět nejsou...Možná by pomohlo zajít na kosmetiku, i zajde tedy na ni a pak mu dojde, že to sice vyžehlí tvář na nějakou dobu, ale po krátkém čase se všechno vrátí zpět, žádná masáž ani kosmetická maska nedokáže smazat naše prožitky. Prožitky a zkušenosti našeho dosavadního bytí. To vše je nesmazatelně vryto do naší tváře, zkušený čtenář by z ní jistě dokázal číst jako v knize. V knize, jejímž autorem je život. Jenže člověk se s tím nerad srovnává a proto jsou populární všechny ty kliniky plastické chirurgie, kde se snaží vylepšit se ti, kteří na to mají. Ostatní tvrdí, že krása není nic, krása je pomíjivá a blbost zůstává, jak tvrdí klasik, a tak někteří stárneme do krásy a jiní do blbosti. Nicméně obdivuji všechny umělce, kteří ztvárnili a ještě ztvární všechny stařenky a stařečky ve svých dílech, oko umělcovo vidí i v těchto scvrklých tvářích boží umělecké dílo a krásu a tak jen já lituji, že se nedokáži dívat na sebe do zrcadla okem umělce, nýbrž vidím každou začínající  vrásečku, každou nedokonalost tváře či těla. Vzpomínám, že v pětadvaceti letech jsem toužila aspoň po jedné vrásce, že se mi zdálo, že moje tvář je stále stejná, ó já bláhová, co bych nyní za to dala, kdyby se to vrátilo! Kdeže ty loňské sněhy jsou! Že zestárne tělo, na to byl člověk kapánek připraven, ale že zestárne i mysl, že člověk začne zapomínat, nevzpomene si na důležité věci, těžce hledá slova vyjádření, to je velmi nepříjemné a stresující...Prý je třeba neustále se učit, trénovat mozek, dělat činnosti, které člověk dosud nedělal, aby tělo i hlava nezlenivěly, jenže pokud má člověk zdravotní problémy, začíná být omezen a je to horší...V minulosti se lidé dožívali lepšího zdraví ve vyšším věku i proto, že všichni chodili cvičit do sokola, pracovali hodně manuálně. Sezení u počítače, knihy či televize samozřejmě pohybu nepřidá a proto v zdravém těle zdravý duch, beru pejsky a jdu na vzduch...